Dnes je: 11. 12. 2017

1. SK Rouchovany

Historie klubu 1932 až po současnost

Vydáno dne 10. 09. 2007 (17673 přečtení) | Autor: Jiří Šťastný



Počátky kopané v naší obci lze podle pamětníků doložit do dvacátých let minulého století. Hrávalo se s hadrákem a prostory pro tuto novou hru byly plácky za stodolami „Na Valech“ a ve Žlebě. Mičuda se honila nejčastěji o prázdninách, kdy tuto hru provozovali studenti, kteří se vraceli ze měst domů. Je nutno si uvědomit, že fotbal neměl na růžích ustláno. Nebyl milován sokolským vedením a hraní kopané bylo ve škole hodnoceno pokleskem. sonna
Skutečná kopaná se začala hrát v letech 1924 – 1928 a je spojena se jmény bratrů Illkových, Jiříčkových a Balounových, které doplňovali J. Horák, F. Remeš, L. Ludvík, L. Husák, K. Fukal, L. Vlasák, ale i přespolní hrotovický Novák, valečský Musil a dalešický St. Vala. Prvá přátelská utkání se udála na plácku ve Žlebě. To se již počalo hrát s opravdovým koženým míčem, který dovezli z Vídně bratranci pana Illka.
Významným předělem v kopané v Rouchovanech je 1. červenec 1932, kdy fotbalisté zakládají Sportovní klub / SK / Rouchovany. Z této doby se ještě zachovalo několik fotografií.

Provizorní šatny našich předchudců

Provizorní šatny


První utkání sehrálo toto nové družstvo se Skryjemi za řízení dr. Vodičky. První počátky klubu byly krušné, neboť ani obecní zastupitelstvo nenašlo pochopení pro jeho činnost. Vše se však zlepšilo příchodem prvního mecenáše – Karla Plachého, majitele brněnské autoopravny. Později přivedl na myšlenku sponzorování i svého známého – pana Zadáka, který podnikal v kožedělném průmyslu. Po prvém podporovateli nesly jméno fotbalové turnaje v obci až do roku 1964.
Postupem času již počalo nevyhovovat hřiště ve Žlebě, tak nejstarší hráč L. Husák s ostatními občany a učitelským sborem počal upravovat nerovný prostor za sokolovnou. Tuto snahu přerušila okupace a pozdější zákaz Sokola.
Proto si SK / již pod hlavičkou Kuratoria MNS / vyhlédl prostor pro nové hřiště v „Šutrovisku“. Toto hřiště v bývalém lomu směrem na Rešice dalo hodně práce, ale již 27. července 1941 bylo slavnostně otevřeno. Zásluhu o něj měl zejména bývalý starosta Sokola MUDr. Hromádka, který se včas vrátil z výslechů na jihlavském gestapu. Za války mělo SK velmi silné mužstvo, neboť to souviselo i se zákazem ostatních sportovních organizací. Z nedostatku jiné zábavy byla utkání i celoobecním svátkem. Mužstvo se k utkáním i do vzdálených obcí dopravovalo na dnešní poměry neuvěřitelně – na kole.

Fotografie ze "Šutroviska" pořízená Rudolfem Růžičkou roku 1951
Zleva nahoře: Milan Růžička, Oldřich Husák, Vladimír Jurčik, Vladimír Urbanec, Miloslav Svoboda Uprostřed: František Ilek, Jaroslav Šachl, Jaroslav Vala Dole: Vladimír Pasterný, Oldřich Šťastný, Hubert Horák

Legendární fotografie z roku 1951


Po osvobození brzy přišel SK o svou samostatnost a byl v rámci sjednocování tělovýchovy zařazen jako oddíl kopané TJ Sokol Rouchovany. V této době se začínají opět vynořovat myšlenky o vybudování pěkného stadionu u sokolovny, který by sloužil Sokolu, škole i fotbalu. Zároveň však dochází k úbytku hráčů fotbalu a tak poslední utkání na starém hřišti se hrálo v roce 1957. Činnost oddílu je na dva roky přerušena. Mezitím se od roku 1956 do roku 1962 za obrovského úsilí buduje v kamenité lesní stráni rozměrný stadion s kaskádovitými tribunami. Byl otevřen pro veřejnost 24. června 1962 v hodnotě díla přes milion tehdejších korun.
O znovuvzkříšení kopané v Rouchovanech se zasloužil pan Jaroslav Kunčík. Začal trénovat v roce 1959 skupinu mladých žáků, kteří se o rok později přihlásili do soutěže. V roce 1962 již tito mladíci hrají v dorostu a o rok později opět po letech hraje fotbal i mužstvo dospělých. Původnímu trenérovi pomáhají již Vladimír Urbanec a Bohumil Illek. Po několika letech je již opět pociťován nedostatek hráčů a proto v letech 1966 – 1977 nemá oddíl dorostence. Přesto se oddíl v roce 1970 díky kvalitním hráčům probojoval z nejnižších tříd až do okresního přeboru. Po nevydařené podzimní sezóně a po několika jarních prohrách se mužstvo rozpadlo a bylo potrestáno sestupem do nejnižší třídy. Po jednom roce se činnost dospělých obnovuje a oddíl kolísavě hrál několik let vždy ve 3. a 4. třídě s tím, že sestoupit bylo lehčí než si postup vybojovat.
Z kraje osmdesátých let se pod vedením trenérů Miroslava Kocmánka a Bedřicha Pechy zformovalo velice silné mužstvo, které dokázalo porážet i soupeře z okresního přeboru, ale ve vlastní soutěži, III.třídě, se tým umístil několikrát na druhém, nepostupovém místě. Nejblíže vysněnému cíli jsme byli v roce 1982. Stop postupovým nadějím však vystavil mnohým dobře známý zápas na BOPU s RH Třebíč. Po tomto nezdaru dochází k několika organizačním změnám ve fotbalovém výboru. Předsedou oddílu se stává Julius Novák a po čase s trenérstvím končí i dvojice Kocmánek – Pecha. Co se nepodařilo dospělým, podařilo se v této sezóně dorostencům. Dozrála silná generace, které se již koncem sedmdesátých let podařilo postoupit v žákovské kategorii. Na jejím fotbalovém růstu měla veliký podíl čtveřice trenérů – Ludvík Pasterný st., Jaroslav Horký, Lubomír Škarabela a Jaroslav Kříž. Ten posléze převzal i mužstvo mužů.
Měsíc po nezdařilém postupu jsme se přece jenom v Rouchovanech radovali. V půlce července jsme zde v rámci oslav 50. výročí rouchovanského fotbalu přivítali „starou gardu“ Slavie Praha s hvězdami Ciprem, Segmillerem a svoji návštěvou nás poctil i legendární Pepi Bican. Skvělý zážitek na hřišti a nepopsatelné vyprávění pana Bicana nám mnohým zůstane v paměti nadosmrti.

Pepi Bican se vrátil ze šampionátu ve Španělsku v roce 1982 a přivezl veterány pražské Slávie v čele s Františkem Ciprem, Marešem, Segmullerem atd.

Z domácích hráčů poznáváme nahoře: Zdeněk Šťastný, Karel Cabejšek, Franta Palát, Luboš Růžička, v civilu Milan Novák, Jirka Pasterný, Jirka Vítek, Honza Buchal, Franta Horký.
Dole: Mirek Horký, Jirka Urbanec, Milan Svoboda, Jirka Šťastný, Pavel Jelínek, Drahoš Pospíšil.

Slávie 1982


Oslavy padesátin byla v osmdesátých letech jedna z mála radostí, jenž rouchovanský fotbal z hlediska sportovního potkala. Mužstvo stagnuje, někteří hráči odcházejí, muži, dorost i žáci sestupují. První těžké chvíle nastávají v roce 1985, kdy z důvodu zastřešování tribuny a úpravě hrací plochy se oddíl na rok a půl přesouvá do hrotovického azylu. Dá se říci, že toto období znamená konec jedné dobré etapy rouchovanského fotbalu, kde k absolutní spokojenost chybělo jediné – okresní přebor.
Druhá polovina osmdesátých let je taková zvláštní. Trenér Kříž to rozhodně neměl jednoduché. Chyběla dostatečná hráčská kvalita, z očekávané silné dorostenecké generace zůstalo po vojně jen torzo. Pohled na některé sestavy mužstva z té doby by vyvolal na tvářích místních fotbalových odborníků minimálně úsměv. Ale přežili jsme. Jiskřička naděje přišla v sezóně 1988 – 89, kdy jasně vítězíme ve čtvrté třídě. Dochází však k dalšímu hráčskému exodu a tak po roce ve „trojce“ opět padáme. Přesto patřil ročník 1989 – 90 ke zlomovým. V průběhu podzimu se do mužstva vrací po několika letech absence, zaviněné vážným zraněním, tvůrce hry Mirek Horký. Ten v zimě oslovuje bývalého trenéra Kocmánka a tak se v lednu 1990 v přísálí restaurace Radnice schází výbor Sokola, výbor fotbalového oddílu, zástupci mužstva a již zmíněný Mirek Kocmánek. Unavený trenér Kříž i stávající oddílový výbor usoudily, že je třeba provést změny a nabídli své funkce. Ještě téhož večera sokolské vedení akceptuje ve funkci trenéra Kocmánka a vznik nového fotbalového výboru, kde ve funkci jednatele střídá Jiří Svoboda Josefa Kopečka st. Před jarní částí soutěže dochází k radikálním změnám i v hráčském kádru. Nový trenér zařazuje do sestavy čtyři šestnáctileté dorostence a postupně přebudovává mužstvo.
Rok 1990 znamenal pro náš oddíl i veliký zlom díky společenským změnám. Fotbal už nežije pouze ze zisku z tanečních zábav a skromných příspěvků od svazu nebo Sokolu, ale na provozu mužstva se začínají podílet sponzoři. Začátkem devadesátých let vzniká mladý, ale velice silný tým, který se postupně příchody nových či staronových hráčů ještě zkvalitnil. Mužstvo celkem bez problémů vyhrává čtvrtou třídu a po ročním pobytu ve třetí třídě tuto soutěž rok nato suverénním způsobem bez jediné prohry vyhrává. Rouchovany se po 23 letech konečně dočkávají okresního přeboru V téže době působí v soutěžích také žáci, dorost a vzniká „B“mužstvo. Tato mužstva hrají nejnižší okresní soutěže. Rok 1993 však kromě euforie z „okresu“ nastoluje v té době nedoceněný problém – na tři roky ukončení činnosti žákovského mužstva. Reakce nastala během několika málo let. Rozpadají se dorost a „B“mužstvo, áčko po čtyřech sezónách padá z okresu. Historie se opakuje a tým mužů poslední roky opět pendluje mezi třetí a čtvrtou třídou.
Ještě bych se chtěl v našem vzpomínání vrátit ke třem, pro naši organizaci důležitým mezníkům. V říjnu 1984 se poprvé rozjela skupina asi třiceti zástupců fotbalu a Sokola k Lipsku do vesničky Fuchshain. Během setkání se kromě fotbalových zápasů vytvořily kvalitní kamarádské vztahy mezi našimi oddíly a spousta silných přátelských vztahů mezi rodinami z obou táborů.
Nyní nahlédneme do jednoho z nejdůležitějších období rouchovanského fotbalu posledních let. Na počátku roku 1998 se oddílový výbor po dlouhých jednáních, hodnoceních a úvahách rozhodl a posléze odhlasoval (musím podotknout, že hlasování nebylo snadné a jednoznačné) osamostatnění fotbalového oddílu od TJ Sokol. Na výboru Sokola jsme své požadavky a argumenty přednesli a podotýkám, že v klidné a konstruktivní atmosféře sokolský výbor naše osamostatnění posvětil. A tak 2.března 1998 zaregistrováním na Ministerstvu vnitra vznikl po 66 letech opět samostatný fotbalový oddíl - 1.SK Rouchovany. Navrátili jsme se k původnímu názvu, pouze jsme přidáním jedničky chtěli odlišit jednotlivá historická období.
Na závěr se přenesme do současnosti. Letošní rok je kromě oslav sedmdesátipěti let organizované kopané v Rouchovanech i výročím čtyřicetipěti let od otevření fotbalového areálu u sokolovny. Čeká nás velice náročná oprava tribuny, komplikovaný a pro nás v současné době těžce řešitelný problém nového nátěru konstrukce zastřešení, oplocení areálu a ani stav hrací plochy ještě není ideální. Hlavním bodem se v brzké době stanou na dnešní dobu již nevyhovující kabiny.
Chtěl bych všem poděkovat za činnost, kterou v našem oddíle, ať již to byl SK, Sokol nebo 1.SK vykonali a doufejme, že se nám podaří vychovat důstojné nástupce takových osobností rouchovanského fotbalu jako byli pánové Pecha, Růžička, Svoboda, Urbanec či další.
Během sedmdesátipěti let se o rozkvět kopané v Rouchovanech zasloužilo mnoho lidí, ať již zmíněných i nezmíněných. Všem však patří dík.

Zdroj: Miloš Šťastný – kronikář obce, Milan Svoboda – člen výkonného výboru

Celý článek | Informační e-mailVytisknout článek